Zde uvádím dvě politicky nejdůležitější osoby, které pomohly Napoleoovi k moci a po většinu jeho vlády stáli za ním. Těmi jsou:

Ministr zahraničí, Charles Maurice de Talleyrand

Narozen roku 1754, zemřel v roce 1838. Protože viděl, že direktorium, jež tehdy vládlo Francii, je na pokraji záhuby, rozhodl se podpořit mladého a ambiciózního Napoleona Bonaparte, který mu za podporu slíbil znovu místo ministra zahraničí, kterého se, nechtěje na sebe vrhnout špatné světlo a předvídaje pád direktoria, dříve vzdal. V té době byl Napoleonovi zcela věrný. Ale po letech, v roce 1808, Napoleona začal soustavně zrazovat, když uzavřel dohodu s Alexandem I., ruským carem. Po Napoleonově pádu, přestává mít s Napoleonem cokoliv společného.

Ministr policie (vnitra), Joseph Fouché

Narozen roku 1759, zemřel v roce 1820.

Za direktoria byl ministrem policie, ale i on si všiml, že direktorium spěje ke konci. Nedělal si žádné iluze  tom, co by se s ním stalo, kdyby nastoupil na trůn Boubon, Ludvík XVIII. Jistě by ho čekala gilotina, protože za revoluce se stal předsedou klubu jakobínů a pod gilotinu poslal desítky royalistů. Jeho jedinou šancí na udžení si místa a přežití byl tedy Napoleon. Fouché se stal Napoleonovi velmi důležitým spolupracovníkem, zvláště po atentátu v roce 1800. Za Napoleonem stál i po jeho pádu a za krátké vlády Ludvíka XVIII., formoval, na Napoleonovu podporu, opozici.